Zuzana Vaňková maluje a kreslí od chvíle, kdy se naučila držet tužku. V pěti letech začala navštěvovat ZUŠ, kde zůstala do svých šestnácti. Poté vyměnila štětce za tančení se třídou a už dávala přednost jiným věcem, než byla výtvarka.


O pár let později odjela jako au-pair do Švédska, kde si, aniž by tušila, co vlastně dělá, koupila sadu čtyř technických fixů Faber Castell, krabičku tub s akvarelovými barvami a skicák s naprosto nevhodným papírem. Se samotou, ve které se trošku topila, začala bojovat čmáráním zeleniny, která se objevovala v zásobách její hostovské rodiny. Párkrát koupili něco jenom proto, aby měla co malovat.


Kromě plného skicáku si však ze Švédska přivezla také deprese. Navzdory tomu však malovat nepřestala a malování se pro ni na nějakou dobu stalo jedinou činností, o kterou jevila zájem a které se dokázala věnovat probíhající intenzivní depresivní episodě navzdory. Zuzana se rozhodla se svými depresemi bojovat. Během jedné z depresivních epizod tak vznikl Medvěd, jako výsledek potřeby dostat některé věci ze sebe ven.


V kontextu toho, co výtvarně plodí, je Medvěd víceméně výjimka. Po letech nakonec zakotvila hlavně u krajinek a urbansketchingu. Malovat už pak totiž nikdy úplně nepřestala. Nevydrží dlouho u jedné techniky, zkouší tak trochu všechno. Někdy napůl ve srandě říká, že maluje, protože neví, co jiného by dělala. Když tak nad tím ale přemýšlí, on to úplně vtip není.